V nepřehledném terénu, hlavně v lese, pak za mlhy a za noci, ve vánicích atd., může se snadno státi, že strážce může býti přepaden z bezprostřední blízkosti. To je však vyloučeno, má-li s sebou dobře vycvičeného a dobrým čichem vybaveného psa, který při příznivém větru větří nepřítele na vzdálenost 1/3 km, často i více, a svého pána na příchod cizí osoby upozorní.

Nedělá to nikdy štěkáním, nýbrž způsobem naprosto nehlučným.Jest to vlastně jakýsi druh hlídání, až na to, že vedoucí je se psem stále pohromadě. Pro vojsko v poli má tato služba neobyčejný význam.

Postup výcviku:
Už v mládí a hlavně v době výcviku v poslušnosti musíme pamatovati na to, aby se pes na povel odnaučil štěkati. Bdělým a ostražitým jest každý pes vrozeně a bude-li svým pánem k bdělosti povzbuzován, neujde jeho pozornosti ani závan větru.

Psa, který těmto požadavkům vyhovuje, odvede cvičitel za soumraku do terénu lidmi málo frekventovaného, nechá ho sednouti a sám se chová tak, jakoby byl na stráži. Občas povzbuzuje psa k ostražitosti slovy: „Pozor - hlídej!" Asi po jedné hodině přibližuje se proti hlídce pomocník, za kterého si zvolíme cizí, psu úplně neznámou osobu. Cvičení nařídíme tak, aby pomocník s počátku přicházel po větru, t. j. ze směru, odkud vítr vane. Při prvních cvičeních chová se pomocník nenucené, spíše nápadně, nežli opatrně, aby pes měl pro začátek úkol usnadněn.

Cvičitel ví, kdy a s které strany pomocník přijde a proto psa upozorňuje za stálého povzbuzování na tento směr. Za příznivých okolností ucítí pes pomocníka již na 200, často i až na 500 kroků, což projeví povstáním a silným nabráním vzduchu do čenichu ze směru, odkud příchod cizí osoby větří. Cvičitel jej za to chválí a jeví-li pes neklid, tichým domlouváním ho uklidňuje. Každý pokus zaštěkání rázně potlačí. Když se pomocník přiblíží na doslech, drží cvičitel psa pevně na šňůře, upozorňuje ho na cizí osobu, štěknouti mu však nedovolí. Důležité je, aby po skončeném cvičení pán s pomocníkem přátelsky nerozmlouval, aby v psu byl vypěstován dojem, že osoba, která se blíží terénem z určité strany, jest jemu i pánovi společným nepřítelem. Cvičení má velmi rychlý průběh a překvapující výsledek. Toto cvičení lze snadno sloučiti s depešováním, a potom může takto vycvičený pes prokazovati vojsku v poli služby zvláště výborné.

Pes na hlídce

Toto použití psa je čistě analogické s předchozím, jenže pes nestojí na stráži na místě, nýbrž proniká s hlídkou do cizího, neznámého a nepropátraného terénu. Použití psa spočívá v tom, že revíruje asi 50 kroků před hlídkou a zvětřil-li přítomnost cizích osob, vrací se k hlídce a nehlučným způsobem ji na blízkost cizích osob upozorní. K tomuto výcviku nehodí se ovšem pes každý. Musí uměti výborně revírovatí a hlásiti, a v prvé řadě musí to býti pes naprosto poslušný, netoulavý, odolávající jistě a spolehlivě všem vnějším svodům. Ke svému pánu musí se vraceti rád a výsledek svého revírování musí mu uměti vyjádřiti.

Postup výcviku vylíčil jsem ve stati „,O revírování".
Úspěchů, kterých bylo docíleno se psy strážci a pátrači, jest nepřehledná řada a jedině ti jednotlivci, kteří byli jich očitými svědky, dovedou psy v tomto ohledu řádně oceniti a ti velitelé, kteří svěřené oddíly uchránili zásluhou psů před překvapením a zničením, spatřují v nich nepostradatelné pomocníky v boji, a české kynologii naskytuje se zde krásná příležitost k záslužné a účelné práci, převzíti již v míru péči o válečného psa a pomoci tak k docílení soběstačnosti vojska na tomto důležitém poli.

-- Konec --