Jsem přesvědčen, že tato otázka se řeší před nákupem psa poměrně jen v řídkých případech. Obyčejně se prostě přivádí pes, který se zalíbil, jehož rodiče a příbuzenstvo dobylo na výstavě úspěchů, který snad byl hodně laciný atd., aniž by se uvažovalo, zdali se tento pes pro nás, resp. naši rodinu hodí.

Nikdo nekupuje psa bezúčelně. Otázku, proč vlastně psa kupuji, musím vyřešiti v prvé řadě, poněvadž toto řešení ve většině případů už bude rozhodovati o druhu nebo alespoň velikosti psa. Mlékařský vozík nemůže tahati ratlík a na lov nemohu vzíti bernardina.

Vezměme si za příklad nejčastější důvody pro opatření psa. Jest to touha po pěkném zvířeti a zábavě, spojená s jeho výchovou a výcvikem. Má býti přítelem našich dětí a ochráncem rodiny a našeho majetku. Bydlíme v Praze a naší jedinou zahradou jest hrnec bujné pažitky za oknem v kuchyni. Jakého si můžeme zde opatřiti psa? Předně to jistě bude pes malý, poněvadž bude žiti s rodinou v bytě. Dále to bude pes takové srsti, na které jest sebemenší nečistota patrna, aby neušla naši pozornosti a mohla býti ihned odstraněna. Tedy pes krátkosrstý a světlý, nejspíše bílý.

Poněvadž psa chci též něčemu naučiti, musí to býti zvíře bystré i při své poměrné malosti dobře tělesně vyvinuté, i duševně nadané, inteligentní. Má-li býti přítelem dětí nesmí to býti mrzout a má-li též hlídati, musí být ostražitý a chrabrý. Přehlédneme-li tyto požadavky, rozhodneme se pro praktickou a účelnou rasu již velmi snadno, poněvadž druhů psů, jichž příslušníci všechny jmenované požadavky soustřeďují v sobě, jest tuze málo, a bude to pravděnejpodobněji buď foxterrier nebo jiný hrubosrstý terrier, případně snad špiclík, pro kterého se budeme moci rozhodnouti. Rozhodně do popsaných poměrů nemohu přivésti ruského chrta, kdybych jeho krásou byl sebevíce nadšen.

Pouze nepatrná změna účelu, pro který si psa opatřuji, nebo podmínek, v nichž žiji, na př. jenom to, že bude ubytován na dvoře místo v předsíni, umožní mi ihned daleko větší výběr, ale mohu se zase rozhodnouti jenom pro psa, který novým podmínkám v každém směru bude přizpůsoben. Teprve když pro můj účel se hodí více druhů psů, i ten, který se mi nejvíce líbí a kterým jsem nadšen, mohu své touze po určité rase vyhověti.

Považuji-li své znalosti a zkušenosti za nedostatečné, požádám o radu přítele odborníka, který jistě rád a ochotně mi volbu psa po řádné úvaze zkoriguje a bude mi nápomocen při jeho výběru a koupi.

Radu odborníka doporučuji vám proto, aby vám pomohl získati zvíře zdravé a krásné za přiměřenou cenu, abyste se nestali obětí své neznalosti, slepého nadšení a nebyli vykořistěni bezohledným prodavačem. Nechci, abyste na psu šetřili. Pěkný pes si zaslouží, aby byl dobře zaplacen. Přílišná šetrnost při nákupu škodí a pravidelně pozdě přichází se k poznání, že levný pes bývá pravidelně velmi drahý. Ale nechci také, abyste byli okrádáni. Na pěkném a hodnotném psu se to pravidelně nestává, ale při koupi lecjakého oříška jest to běžným zjevem. Nekupujte psa neznámého původu a bez rodokmenu. Nemáte-li přítele odborníka, obraťte se na chovatelský spolek hledané rasy, nebo na solidní renomované chovatele, zamítněte zprostředkovatelství a neznámého psa si vyžádejte na týden na zkoušku, nežli ho zaplatíte.

Samozřejmě, že budeme kupovati psa mladého - štěně, vyžádáme si před zaplacením jeho rodokmen a přezkoušíme podrobně jeho správnost. Psy nevzhledné, nezdravé a zbabělé odmítneme, poněvadž se pro chov ani pro výcvik nehodí.

Pes by tedy konečně už byl koupen a slavnostně odveden, resp. donesen do našeho domova, kde by byly k jeho přijetí vykonány všechny potřebné přípravy.

Jakmile pes překročí práh nového domova musí poznati, že přišel do rodiny, ve které panuje naprostý pořádek a kterou vede a řídí pevná pánova ruka. To si konečně musí uvědomiti všichni členové rodiny a musí se s tím smířiti, že je pes nemůže míti stejně rád všechny. Že za nejvyšší autoritu může uznávati pouze jedinou osobu, a tou bude hlava rodiny. Proto pro první čas budiž hlavě rodiny vyhraženo krmení psa a styk s ním, a všichni ostatní členové musí se pro první dny zříci všech vášnivých projevů lásky k novému příteli. Stačí několik minut, aby psík vycítil svrchovanost pána domu a podřízenost ostatních, nebo jak jsem to vpředu nazval, aby v rodině vycítil smečku, jejímž jest rovnocenným členem, hlava rodiny pak vedoucím a svrchovaným pánem.

Ihned po příchodu uložíme psa na připravené lůžko (kobereček), není-li ho totiž potřeba dříve vykoupati a pořádně vyčesati. Kobereček nebo poduška pro psa budiž umístěna tak, aby k ní pes měl snadný přístup, a aby neležela na průvaně nebo tak, že mimojdoucí člověk by mohl psovi šlápnouti na nohu.

Od prvního okamžiku musíme psu vštěpovati, že tento kobereček jest jeho užším domovem a nesmíme mu trpěti, aby se válel po pohovkách, případně v posteli. Také pokrm jest nutno podávati psu vždy na jednom místě a ukliditi zbytek ihned, aby se pes naučil přijímati potravu pravidelně na jednom vhodném místě a neroztahoval nám kosti pod nábytek. Poněvadž jest pravděpodobné, že pes není pokojové čistotnosti naučen, nebudeme čekati, až se vykálí v obydlí, nýbrž po dvou hodinách doběhne se s ním ven a dáme mu příležitost, aby se proskočil a vyprázdnil. Jakmile se tak stane, pes se pochválí a dovede hned domů. Proces se za dvě hodiny opakuje. Potravu dáváme mu hustší, aby nemočil příliš často. Na noc dostane nápoje jen nezbytné množství.

Po několika dnech psík již pochopí, že má káleti venku a poněvadž tento úkon jest spojen s příjemným proběhnutím, chodí ven rád a sám si o to brzy dovede požádati. Psík by tedy byl vřazen na připravené místo v kruhu rodiny a postaven před nutnost podle potřeby se přizpůsobiti obvyklému a v rodině běžnému pořádku.

Pohovoříme si nyní, když už máme psa doma, o vlastním výcviku.

Do stáří asi 6 měsíců pohlížíme na psa jako na malé děcko a snažíme se všemožně dáti mu příležitost svého dětství řádně užíti a vyskotačiti se. Jako děcko je hravé i štěně a v tomto beztak jen skromně vyměřeném čase dětském nesmí býti zkráceno odpíráním zábavy, hry a dětské volnosti. Nastávající cvičitel si ho však pilně všímá, studuje jeho povahu a sklony a získané poznatky zaznamenává jako podklad vytčeného programu výcviku.

Ve stáří od 6 do 9 měsíců přirovnávám štěně a jeho výcvik děcku 1. třídy. Pes v této době opravdu již se začíná učiti, a to základním moresům, poslušnosti a seznamuje se s pouličním ruchem a běžnými zjevy v přírodě.

Nejsem učitelem a nevím, podle jakých zásad pedagogických by postupoval učitel v 1. třídě, ale myslím, že příliš nepřestřelím, soudím-li, že by děti učil tak, aby nepostřehly, že hrou se již také učí. Vzdělával by tedy děti vhodně volenou a účelnou hrou, aby přechoď z dětské svobody do školy a školské discipliny nebyl tak nápadný a citelný. A to jest také jediná správná zásada pro výcvik psa ve stáří mezi 6, až 9. měsícem, tedy také ještě dítěte.

Tyto tři měsíce budou proto věnovány jedině hrám, ale už ne hrám libovolným, nýbrž takovým, které mi psa řádně připraví pro vlastní seriosní výcvik, takovým, které ho naučí základním pojmům poslušnosti a které mu umožní v terénu i na ulici se okoukati, aby nebyl překvapen a zastrašen přirozenými zjevy denního života, a těm, které ho k pánovi co nejtěsněji připoutají. Jaké hry pro psa stanovíme, nemohu naprosto v této knize vypsati. Jisté je, že hra musí býti vtipná, zábavná a veselá, nesmí dlouho trvati, musí si ji umět stanoviti cvičitel sám a býti schopen okamžitě ji pozměniti nebo přerušiti, když vidí, že zklamala a psa neupoutala.

Důležitou zásadu musí si však cvičitel uvědomiti již v tomto období průpravy, a ta zní, že pes nikdy nesmí hru nebo vycházku ukončiti s dojmem, že mu něco bylo sleveno nebo odpuštěno a že není nutno vůli pánově se podrobovati, poněvadž, neuposlechne-li, podrobí se pán jemu. Autorita pánova musí býti udržena za každou cenu a běda cvičiteli, který pouze jedinkrát dal psu pocítiti svou shovívavost a dobrotu, poněvadž pes ji považuje za slabost a jako ke slabochu se k cvičiteli chová, t. j. prostě ho neposlouchá.

Poněvadž o jednotlivých výkonech cvičeného psa chci uvažovati samostatně, připomínám všem chovatelům a cvičitelům důrazně, že klíčem všeobecného úspěchu ve výcviku psa jest bystrý postřeh a svatá, nevyčerpatelná trpělivost. Netrpělivý, nestálý, nervosní a zlostný člověk se k výcviku psa nehodí za žádných okolností. Uvedu osvědčené desatero trpělivého cvičitele a doporučuji každému, kdo psa chce cvičiti, aby se mu stalo zásadou:

1. Umiň si, že psa nikdy neudeříš.

2. Hrubec psa bije. Rozumný cvičitel kárá a poučuje.

3. Uč psa tak, aby porozuměl, co od něho žádáš a nevyhoví-li ti, uvažuj, není-li to tvojí vinou, neposlouchá-li tě pes proto, že ti nerozumí.

4. Nenadávej a nezlořeč, nýbrž klidně, trpělivě a rozumně psa uč!

5. Netrestej psa v rozčilení! Uklidni se předem sám a pak pomysli, nezasloužíš-li trestu spíše ty, nežli pes.

6. Trest nesmí nikdy převyšovati provinění.

7. Rozvití rozumu psa není záhadou cvičení a spočívá jedině v trpělivosti, porozumění psu a jeho správném káráni.

8.Platon praví, že trestati se má ne za hřích, ale za to, co mu předchází.

9.Kdo není trpělivý, není také moudrý, mužný a silný.

10. Kdo chce psa cvičiti, musí sám býti cvičen.

Trestání psa považuji za problém velmi vážný a jeho správné vyřešení za věc velmi důležitou. Právě tak je to i s odměnou psa a proto pojednám o obojím ještě dříve, než přikročím k úvahám o jednotlivých úkonech výcviku.