Otok v boltci.

Někdy objeví se otok na boltci mezi kůží a chrupavkou. Povstane z tahání za boltec, tlučením do slechu (ucha) nebo otloukáním boltce o obojek, pokousáním jiným psem nebo škodnou zvěří a p. Neléčí-li se případ, zůstanou na boltci zduřeniny, bulky, zkřiveniny a následek může býti trvalé zkomolení boltce. Prohlídkou zjistíme na vnitřní straně zevního ucha polokulovitý otok živící malé bulky, ale také až slepičino vejce, který při dotknutí působí psovi bolest, je zapálený nebo modře naběhlý a nutí boltec buď že visí dolů nebo od hlavy odstává. Pes nosí hlavu na stranu.

Malý otok se obyčejně záhy ztratí, větší otok otevře se podélným řezem, rána se pak důkladně vyčistí lysolem, karbolovou vodou nebo vodou kreolinovou, odstraní se z ní všechen hnis a zbytky tkání, načež se na ni přiloží kus sterilisované vaty, boltec se přiloží k hlavě a přiváže se. Nestrpí-li pes obvazu, musí se mu přivázati klapky na uši, nebo síť, což se připevní na obojek. Také lze si opatřiti pro takové choroby ušní zvláštní koženou kukli, která se na hlavu připevňuje jako náhubek a boltce drží chráněné.

Ušní červ. Zevní červ.

Tímto jménem označuje se hnisavý rozklad okraje boltce, který se rozežírá dál. Příčina choroby je uhození, kousnutí nebo jiné poranění boltce.

Na okraji boltce, nejčastěji na špičce objeví se otok pokrytý strupem. Pes nosí hlavu šikmo, třepe jí, snaží se podrbati se tlapkou na uchu, hází hlavou, až krev kolem stříká a vyhýbá se dotknutí ucha. Konečně objeví se na boltci vyžrané místo. Je-li rána malá, vyčistí se airolem a zalepí se křížem dvěma pásky lepkavé náplasti nebo se zaklíží kusem plátna. Psovi neklidnému bude třeba dáti ochrannou sít nebo kukli, o nichž byla řeč v předešlé stati. Je-li boltec už značně rozežrán, musí zvěrolékař špičku boltce uříznouti.

Poněvadž tato choroba přichází často ve spojení s katarrhem ucha, je třeba hned na počátku nemoci podrobiti ucho důkladné prohlídce a zavésti potřebné ošetření.

Vnitřní červ.

Vnitřní červ, katarrh ušni nebo rakovina ucha je zápal pokožky uvnitř středního ucha čili sluchovodu. S cizopasniky nebo s rakovinou nemá tato choroba nic společného.

Příčinou ochoření bývá nahromadění špíny nebo ušního tuku, lupů z kůže anebo následek psinky. Nemoc objevuje se nejčastěji u psů loveckých s dlouhým zavěšením, když jim zůstala v uchu voda po lovu ve vodě, nebo vniklo-li do ucha cizí těleso a tam uvízlo. Pes drží hlavu šikmo a potřásá jí, snaží se podrbati se na uchu nebo je otírá o předměty. Jsou čtyři druhy této namoci.

1. Podráždění sliznice ucha nahromaděným ušním tukem. Vnitřek ucha je zapálený a pokrytý tvrdými strupy. V tomto případě dostačí vyčistiti ucho lihem nebo vaselinou.

2. Hnisavý zápal, když z ucha teče hnusně páchnoucí žlutozelená tekutina. V uchu jsou krvácející otoky, ucho bolí. Léčení děje se tím způsobem, že se boltec otočí vzhůru, až má tvar kornoutu a do ucha vlije se tolik zředěného sublimátového líhu (1: 1000), až je ucho skoro plné. Mačkáním na dolejší část ucha pohybuje se tekutinou, aby se látky v uchu rozpustily. Po dvou minutách nechá se obsah ucha vytéci a zbytek pes z ucha vytřepá. Ucho vysuší se kouskem vaty přivázané na hůlčičce, jíž se vůbec při čištění ucha užívá. Lihové přípravky hodí se do ucha lépe než roztoky vodové, protože voda zůstává na dně ucha dlouho a rozmočuje pokožku, kdežto líh odpaří se záhy. Když jsme se přesvědčili, že je vnitřek ucha. suchý, natřeme vnitřek ucha pomocí prstu zinkovým olejem. (Sestává ze stejných dílů oleje olivového a Zincum oxydatum album.) Později místo oleje zasypeme ucho práškem zasýpacím (airolem).

3. Třetí případ je zápal, při němž se tvoří novotvary, bradavice, polypy, takže se sluchovod zúží nebo úplně ucpe. Nárůstky odstraní zvěrolékař, načež se ucho ošetří jako nahoře. Někdy docílíme příznivého výsledku salycilovým olejem (1:30) nebo salycilo-vou mastí (1:10).

4. Čtvrtý případ je t. zv. prašivina ucha. Prašivina se sem rozšířila z okolní kůže nebo jsou v uchu roztoči. Proti roztočům pomáhá peruanský balzám. O léčení prašiviny pojednáno je při kožních nemocech.