Překrvení mozku.

Příčinou bývá silné tělesné namáhání nebo veliké rozčilení, ku př. buď následkem daleké dopravy po dráze nebo (následkem po-hlavního předráždění, otřesení nebo poranění mozku, trvalý účinek paprsků slunečních (sluneční úžeh), nejčastěji dostavuje se však překrvení mozku při výměně zubů a je proto třeba půlročního psa bedivě pozorovati. Jinak bývá překrvení průvodcem jiných mozkových nemocí, otrav narkotickými látkami a také psinky. Také onemocnění srdce nebo plic může způsobiti větší nával krve na mozek.

Akutní hyperaemie mozková, jak se tato nemoc vědecky zove, projevuje se nápadným neklidem, který se stupňuje až k zuřivosti. Sliznice oční jsou červené, zřítelnice zúžená, tepna silná, dech zrychlený. Po tomto stavu následuje za několik hodin úplná otupělost.

Psovi dávají se na hlavu ledové obklady nebo šat namočený studené vodě studniční, mimo to prostředky počišťovací a morfiové injekce. Během dvacetičtyř hodin následuje buď smrt mozkovou mrtvicí nebo nastává uzdravení.

Nedokrevnost mozku.

Nedokrevnost může míti různé příčiny, v první řadě bylo-li množství krve v celém těle ve větší míře zmenšeno; nebo jsou-li hlavní žíly, které krev do mozku přivádějí, ucpány nebo ztěsněny otoky. Anaemie mozková jeví se záchvaty závratě a mdlobami, |tepna jde slabě a zřítelnice je rozšířená. Podává se víno, kognak nebo silná černá káva.

Krvácení mozku.

Při krvácení mozku dostává pes závrať, potácí se, chvěje se, točí se dokola; dále je pozorovati odhrnutí jednotlivých svalů nebo celé poloviny těla a také se následkem ochrnutí zrakových nervů dostavuje černý zákal oka.

Léčení může provésti jen znalec ale zřídka kdy se nemoc vyholí, a jestliže se to přece podaří, zůstávají jako následek různá ochrnutí.

Zápal mozku.

Co se zápalem mozku zove, není vlastně zápalem hmoty mozkové, nýbrž zápal blan mozek obklopujících.
Pes jeví nápadný neklid a úzkostlivost a pohled jeho je vyděšený. Pes ztrácí vědomí, bloudí bez cíle venku, vráží do předmětů, které jsou mu v cestě a točí se dokola. Zpravidla bývá tato nemoc pro podobnost přízraků považována za vzteklinu. Zpočátku pes také zvrací, dostává křeče, ale později leží jako omámený v bezvědomí. Obyčejně nemoc končí smrtí.

Od vztekliny rozezná se však zápal mozkových plen snadno, že pes nemá změněný hlas, nežere věcí, které nejsou jinak potravou a nejeví snahu kousati nebo napadnouti zvířata nebo lidi. Konečně mohou tyto příznaky vyvolati také hlístové v útrobách.

Onemocnělého takto psa chováme v chladné a temné místnosti, chráníme ho rozčilení a dáváme mu studené obklady na hlavu a priesnické obklady na ramena a trup; dáváme mu klystýry mýdlovou vodou nebo roztokem kuchyňské soli. Dále počišťující prostředky vniterně, ricinový olej, odvar listů senesových nebo Glauberovu sůl (kávovou lžičku). Při silném rozčilení podává se morfium, bromkalium a jiné utišující prostředky. Dostaví-li se trvalá otupělost nebo spavost, stává se uvedené ošetření bezpředmětným a podá se kalomel 0,1, cukr 1,0; smíchané denně dvě takové dávky. Dostaví-li se průjem, přestane se tento prášek podávati. Nejlépe je však při zápalu mozkových plen zavolati zvěrolékaře.

Zápal míchy a jejích blan.

Příčinou této nemoci může býti uhození do páteře, otřesení páteře následkem pádu na záda, konečně psinka i jiné nemoci, obyčejně však zůstává příčina nemoci neznámou.

Pes má bolesti v kříži, naříká, sedí s ohnutým hřbetem a s nohami křečovitě vtaženými pod tělo. Záhy však tyto příznaky ustoupí ochrnutím, které majiteli psa stávají se nejvíce nápadnými. Pes chodí potácivě a dostaví-li se ochrnutí zadku, vleče zadní běhy za sebou. Průběh bývá jen u lehčích případů příznivý, v těžších případech se pes proleží, přidruží se jiné nemoci a pes zhyne nebo trpí dále trvalým ochrnutím. Nejobyčejnější onemocnění míchy je náhlé ochrnutí zadku, které přepadává psy přes 6 roků staré, a k podivu hlavně jen jezevčíky. Příčina je úplně neznáma. Pes má zpočátku zácpu a třetího dne dostaví se ochrnutí zadku, při čemž předek je bezecitným, břicho oteče a měchýř se naplní. Také řiť odhrne a zůstává otevřená.

Nemoc může trvati několik měsíců, uzdraví-li se pes, zůstávají přece které části ochrnuty. Denně vymačká se mu několikrát měchýř, dávají se klystýry, hřbet natírá se jodovou tinkturou nebo mastí pomocí štětce a denně podají se dvě nebo tři tabletky aspirinu, zvěrolékař provede vstřikování strychninem, elektrisování a obyčejně po dvouměsíčním ochrnutí psa uzdraví. Vvsychání míchy dostavuje se jen u starých psů. Pes stále více hubne, hlavně na zadku, má chůzi potácivou a později nemůže vstáti. Léčení je bezvýsledné.

Epilepsie čili padoucnice.

Padoucnice je dědičná choroba nervová a vyznačuje se občasnými záchvaty bezvědomí provázeného křečemi a je zpravidla ne-vyléčitelnou. Nesmí však býti zaměňována s křečemi jí podobnými, které dostávají hlavně mladí psi, mají-li v sobě hlísty, dále při katharru žaludku a střev, při zácpě, silné rýmě, zánětu ucha nebo dráždění jeho roztoči, při výměně zubů i při psince. Záchvat skutečné padoucnice dostaví se bud náhle nebo s předchozími příznaky. Začíná-li záchvat s předzvěstí, pobíhá pes ne-pokojně, má ztrnulý pohled, třese hlavou a stojí na nohou ztuha. Záhy potom ztrácí vědomí a upadá v křečích, které začínají obyčejně u hlavy a jeví se kroucením očí, stažením obličeje a křečí listech, při čemž vytéká z mordy pěna. Pes napřed natáhne no-ale potom jimi tluče, jakoby chtěl utéci: Za krátký čas záchvat mine, pes vstane a vypadá zas jako zdravý. Výminečně některý běhá po záchvatu ještě po světnici a vyje, jiný je umdlený a ospalý. Během záchvatu odchází některému psu bezděčně moč nebo i výměty.

Záchvaty dostavují se u některého psa denně, ba i za den několikrát, u jiného za týden, ba až za měsíc. Je jisto, že na množství záchvatů má vliv rozčilení, tělesná námaha, porucha trávení a j. v. V době mezi záchvaty je pes obyčejně úplně normální a jenom některý takový epileptik jeví přiblblost nebo má menší stupeň inteligence.

Doposud není znám lék, jímž bylo by možno vyhojiti padoucnici úplně. Nejlépe osvědčily se dosud soli bromové, které se však musí podávati po kolik týdnů a mají jedině účinek, že se záchvaty stávají řidšími a trvání jich je kratší. Mimo to musí epileptický pes dostávati lehkou stravu a býti ušetřen každého rozčilení, hlavně ovšem bití.

Podává se lék takto smíšený: bromamonium 3,0, bromkalium 6,0, bromnatrium 6,0, vody 200,0. Dva- až třikrát denně velkou lžíci. Dostaví-li se křeč padoucnici podobná, pečuje se o vyprázdnění střeva, psu dopřeje se naprostý klid, dávají se mu studené obklady a léky utišující křeče, soli bromové, veronal, hedonal, nebo odvar hořcový.

Posunčina.

Posunčina, vědecky chorea čili tik, lidově Vítův tanec, nebo tanec sv. Víta, je vleklá choroba nervová a objevuje se u psů mladých, nedokrevných nebo nedostatečně živených, obyčejně jako následek psinky. Jeví se trvalým, zdánlivě bezděčným poškubáváním jednotlivých svalů, ku př. kýváním hlavou, potrhováním nohou, stálým otvíráním a zavíráním huby atd. Je-li pes sám, jeví se posunkování méně, než když ho pozorujeme. Zdá se, že tato choroba na celkový stav psa vlivu nemá.

Léčení mívá malý výsledek nebo žádný. Doporučuje se z mnoha stran galvanický proud, bromové soli, přípravky arsenové, železité a vápenné, ale všecko to obyčejně selže. Hlavní věcí je, aby pes měl klid a výživnou potravu.

Křeč kojící psice čili eklampsie.

Jménem eklampsie označuje se zvláštní křeč, kterou bývají napadeny kojící psice, aniž by při tom jejich vědomí bylo porušeno. U jiných psic je tato nemoc vzácným zjevem.

Napadená psice počne se pojednou, chvěti, má ztrnulý pohled, sliznice hlavy se jí zapálí, dech je rychlý a krátký, psice se motá roztahujíc nohy. Potom padne na bok, natáhne nohy, svaly na nohou, břichu a hrudníku jsou tuhé a tvrdé, tělo sebou škube, dech je ještě rychlejší a chraptivý, psice má otevřenou mordu a vyplazený jazyk. Oko hledí ztrnule do předu a má úzkostlivý výraz, spojivka oční je krvavě červená, chuť k žrádlu chybí docela a také vyměšo vání výmětů a moči přestalo. Záchvat může trvati kolik dní, ale může minouti také už za několik hodin. Je-li případ těžší a trvá dlouho, může skončiti smrtí.

Nejosvědčenější prostředek je morfiová injekce; 0,02 až 0,05 morfia ve vodě. Možno však podati také vniterně lžičku morfinu, chloroformu (5,0 chlorof., 50,0 syrupu) nebo trional a jiné uspávací prostředky. Pes špatně polyká, proto je třeba lék podávati opatrně. Aby se záchvat neopakoval, odejme se psici jistý počet ssajících štěňat.